Radmila Jedličková, ředitelka pražské základní a mateřské školy.
Bezpečí ve škole je pro mě osobně velmi důležité. Vnímala jsem to už jako malá, kdy pro mě byla škola v porovnání s rodinou tím bezpečnějším místem, a to i přesto, že školy tehdy vypadaly o dost jinak. Moje paní učitelka mi přišla jako silná osobnost, jako člověk, který se nebojí ani mého táty. Hodně jsem k ní tehdy vzhlížela. Ve škole jsem se cítila dobře a mohla jsem tam být od rána do večera.
Postupem času a získáváním praxe jsem došla k tomu, že pro děti a pro jejich další rozvoj a vzdělávání je nezbytné, aby se ve škole cítily dobře a bezpečně. V naší škole se proto o bezpečnou atmosféru snažíme mnoha způsoby. Například nám velmi záleží na tom, abychom byli jako pedagogové jednotní a dodržovali stejná pravidla. Můžeme je samozřejmě modifikovat a domluvit se na jiném postupu vzhledem ke konkrétnímu žákovi, ale vždycky potřebujeme být sjednocení.
S dětmi pravidelně děláme ranní a komunitní kruhy, které podporují jejich vztah k pedagogovi a k sobě navzájem. Máme také tripartity, což je forma setkání, na kterém se společně potkává učitel, rodič a žák, a dostáváme na ně pozitivní zpětnou vazbu jak od rodičů, tak od dětí. Připadá mi skvělé, že se děti nebojí mluvit o svých potřebách a otevřeně řeknou, co by chtěly nebo potřebovaly. Bezpečné prostředí a důvěra jsou podle mě velmi provázané, na obojím se musí pracovat.
