Marek Bula, druhostupňový učitel a doktorand na Katedře pedagogiky Pedagogické fakulty v Brně zabývající se well-beingem ve vzdělávání.
Minulý semestr jsem učil na pedagogické fakultě reflexi praxe. Zpětná vazba, kterou jsem od studentů dostal, byla primárně o tom, že se na našich setkáních cítili bezpečně. Psali věci jako: ,,Cítil jsem se v bezpečí, protože jsi nám dával prostor, nepovyšoval ses a přinášel jsi podněty, které pro nás byly užitečné”. Myslím, že to mělo významný vliv na to, že ve všech čtyřech skupinách byla vesměs 100% účast a studenti odevzdávali úkoly v termínu.
Na seminářích jsme taky mluvili o jejich vlastním psychickém bezpečí, což je u začínajících učitelů velké téma. To, že učitel umí ošetřit svoje bezpečí, svoje hranice, je podle mě základ pro to, aby to ve třídě fungovalo. Když se učitel cítí ohrožen, ať už vědomě, nebo nevědomě, tak ve třídě může nastat chaos a nastartování sociálních procesů, které jsou nežádoucí.
