Barbora Müller Dočkalová

Barbora Müller Dočkalová, vyučující anglického jazyka a didaktiky na Pedagogické fakultě v Praze.

Na učitele jsem jako dítě měla většinou štěstí – zajímali se o nás jako o lidi, byli empatičtí, nikoho nezesměšňovali ani nevyzdvihovali. Ale prostředí, kde bezpečí chybělo, jsem také zažila – a dokonce jsem k němu bohužel jeden čas sama přispívala. Nebylo to ve škole, ale na gymnastice. Působila jsem pár let i jako trenérka a z počátku, to mi bylo asi 18, jsem v podstatě převzala pedagogické způsoby, které jsem viděla u některých trenérek kolem sebe. Celkem rychle jsem se z toho vymanila a v dalších letech už byly moje tréninky radostné, kooperativní a respektující. Ale když si vzpomenu na ty začátky, není to dobrý pocit, a pevně doufám, že z té první party dětí vyrostli i přes moje působení spokojení a sebevědomí lidé.

Teď učím na pedagogické fakultě převážně budoucí učitelky prvního stupně se zaměřením na anglický jazyk. Setkávám se s nimi poprvé ve třetím ročníku a jsem překvapená, jak vytříbené profesní vidění už v té době mají a jak dokáží hodinu angličtiny reflektovat právě i z hlediska bezpečné atmosféry. Já už jen dolaďuji, co se týká vyloženě výuky angličtiny, například opravování jazykových chyb. Takže myslím, že naši studenti odcházejí dobře připravení.

Kdybych ale mohla do vzdělávání pedagogů něco doplnit, byly by to průběžné individuální konzultace s terapeutem či terapeutkou. Jako studentce by mi bývalo na začátku nesmírně pomohlo, kdyby mě někdo přiměl odpovědět si na otázky, proč vlastně chci učit, někoho vést, co mě k tomu láká. A uvědomit si, na čem je dobré v mém konkrétním případě pracovat.

Já jsem třeba v prvních letech učení velmi špatně nesla, když se nějaký žák uprostřed hry nebo aktivity podíval na hodinky. Vnímala jsem to jako osobní prohru a selhání, že jsem všechny nezaujala. Neuměla jsem to reflektovat, nevěděla jsem, že očekávám nemožné. A pak z toho mohly pramenit v hodině nějaké nepříjemné situace.

Podle mě může učitel vytvářet bezpečné prostředí nejlépe tehdy, když je uvolněný a sám k sobě upřímný, neklade na sebe nereálné nároky a dobře sám sobě rozumí.

Sdílet: