Anna Klečková je třídní učitelka ve druhé třídě na základní škole ve Šlapanicích.
„Pokud chci, aby ve třídě probíhal proces učení, potřebuji, abychom se v ní všichni cítili bezpečně. Pocit bezpečí podporuju třeba tím, že se snažím normalizovat chybu. Když se někomu něco nepovede a zazní věta ve stylu: ,,Cha, ty to nevíš?!”, tak na to reaguji, že je v pořádku něco nevědět – proto jsme tady ve škole, kde se učíme.
Než píšeme test, říkáme si, k čemu je a jakou má funkci. Připomínám, že ten test nepíšeme proto, abychom se porovnávali, ale proto, abychom věděli, jak na tom jsme a kde jsou naše slabá místa. A abych i já věděla, jestli to, jak jsem látku vysvětlila, bylo funkční, nebo ne.
Taky zdůrazňuju, že každý se učíme jinak. Možná někdo dneska nemá úplně nejlepší den, pro jiného to může být ještě nad jeho možnosti. A že učení je individuální věc a není to nic, na základě čeho bychom se měli srovnávat.
Když testy opravím, tak si zavolám dítě k sobě ke stolu, test si společně projdeme, ukážeme si věci, které měly být jinak, a vysvětlím mu, proč mu dávám takovou známku, jakou mu dávám. A znovu zopakuji – to, že ti sem píšu dvojku, znamená, že potřebuješ ještě něco potrénovat, neříká to nic o tom, jaký jsi.“
