Tématem bezpečného prostředí nám jde o to, aby se mohli žáci se svými učiteli cítit bezpečně. Jde o výsek komplexní problematiky wellbeingu žáků, který zdaleka není jen o psychickém bezpečí (wellbeing je definován jako „stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život“), stejně jako zdaleka není jen v rukou učitelů (abychom dosáhli wellbeingu žáků nebo pro ně jen tvořili bezpečné prostředí, potřebujeme tomu ruku v ruce s vhodným přístupem jednotlivých učitelů uzpůsobit fungování celých škol a nastavení celého systému školství). Jako Otevřeno chceme této širší vizi nyní přispět vlastním výsekem – pomoct tomu, aby budoucí učitelé uměli žákům utvářet bezpečné prostředí, neboť jde o jednu z klíčových komponent pro celkový úspěch.
Zaměřujeme se především na 3 roviny, v nichž mohou jednotliví učitelé napomáhat tomu, aby se jejich žáci cítili ve škole bezpečně:
- Péče o prožívání jednotlivých žáků = péče o to, co se v žácích děje, co je tíží, co potřebují.
- Péče o vztahy a klima mezi žáky = péče o to, jak žákům je či co je ohrožuje v kolektivu.
- Vlastní chování a metody učitelů = péče o to, aby žáci necítili ohrožení od nás jako učitelů.
Tyto roviny nejsou vyčerpávající, nabízejí však učitelům tři základní místa, do nichž zaměřit pozornost, chtějí-li žákům vytvářet bezpečné prostředí. Všichni učitelé si mohou najít aspoň trochu času na péči dle prvních dvou bodů, jakkoli to může být ve školním dni náročné. Žádnému učiteli ani žádné učitelce se přitom nevyhne bod třetí, neboť určitým chováním a určitými metodami provázíme žáky vždy, v každé vyučovací hodině. Na tento bod se tedy zaměřujeme nejvíce – učíme se vyhnout přístupům, které jsou pro děti příliš stresující či přímo ohrožující, a nahradit je takovými, v nichž se mohou cítit bezpečně.
Pro utváření bezpečného prostředí v těchto třech rovinách se zaměřujeme na tyto klíčové principy, k nimž současně nabízíme příklady konkrétních metod a postupů:
Péče o prožívání jednotlivých žáků = péče o to, co se v žácích děje, co je tíží, co potřebují.
- Péče o to, v jakém rozpoložení žáci do výuky přicházejí a jak se cítí během ní
například sdílecí kolečko, jak se kdo má, na úvod každého dne, sdílení na začátku a konci hodiny
- Aktivní naslouchání, porozumění a empatie
například aktivní doptávání v diskuzi, zájem o žáka, který dává najevo, že něco není v pořádku
- Práce s individuálními potřebami jednotlivých žáků
například vysvětlování žákům v něčem pomalejším i rychlejším, proč děláme, co děláme
- Aktivity vědomě podporující psychickou pohodu
například deník vděčnosti, sdílení radostí a díků, přestávky (brain breaks), podpora všímavosti
Péče o vztahy a klima mezi žáky = péče o to, jak žákům je, či co je ohrožuje v kolektivu.
- Pozornost vůči atmosféře a chování mezi žáky a vůči náznakům šikany
například všímání si odmítavého či posměšného chování mezi žáky a reagování na něj
- Nastavování a vymáhání pravidel vzájemného respektujícího chování
například společné formulování potřeb a pravidel, jednoznačné odmítání zraňujícího chování
Vlastní chování a metody učitelů = péče o to, aby žáci necítili ohrožení od nás jako učitelů.
- Bezpodmínečné přijetí všech žáků
například dávání najevo, že si názorů všech vážíme stejně
- Respektující, čistá a nenásilná komunikace
například popisný jazyk, jasné požadavky, vyhnutí se shazování či ironii
- Podpora svobody se projevit, sdílet pocity či názory a dělat chyby
například podpora a důsledné držení svobodné diskuze, netrestání chyb
- Důvěra žákům a pozitivní přístup k jejich očekávanému chování
například nevyžadování podpisů rodičů u domácích úloh, pozitivní formulace pravidel
- Podpora vnitřní motivace bez motivování odměnami či tresty
například vysvětlování smyslu aktivit, svoboda v řešení úlohy, formativní hodnocení
- Poskytování zpětné vazby podporující učení žáka bez srovnávání s druhými
například formativní hodnocení, omezení soutěžení mezi žáky, nevyzdvihování konkrétních žáků
- Aktivizační a participační metody podporující zapojení, spolupráci a autonomii
například týmová práce na úkolu, badatelská výuka
- Zaměření na úspěch a oprávněný pocit úspěchu každého žáka
například respekt k tempu každého žáka, zaměření úkolu na posun vůči tomu, kdo kde je
- Čitelné, předvídatelné a konzistentní jednání
například vysvětlení cíle a průběhu hodiny na začátku, držení stejných pravidel pro všechny
- Odvaha jít příkladem, projevovat zranitelnost a uznávat své chyby
například pojmenování vlastní slabosti či nepohody před žáky, omluva
Přečtěte si též: