Markéta Popelářová, studentka pedagogické fakulty a začínající učitelka němčiny na pražské základce, členka Otevřena.
„Učím cizí jazyk, což znamená, že je v mých hodinách méně dětí než v ostatních předmětech. I tak jsem ale ve třídě s patnácti žáky a každý z nich řeší něco jiného – někteří se možná špatně vyspali, jiní mají rodinné trable, k dalším se možná ten den někdo nezachoval férově a emoce si nevědomě přenášejí do dalších hodin.
Já jako učitelka do výuky přicházím s plánem aktivit, kterým se chci věnovat, ale taky se záměrem, aby se děti ve třídě cítily dobře a v bezpečí. To je někdy náročné skloubit a od vyučujících to vyžaduje velký balík práce – obzvlášť od nás, začínajících učitelů, protože se současně potřebujeme zlepšovat v dalších věcech spojených s učitelstvím.
Není pro mě jednoduché každý den správně odhadnout, co přesně třída pro učení potřebuje. Někdy hodinu úplně zastavím a ošetřím, co se mezi dětmi děje. Jakákoliv látka pak musí jít stranou, protože třída není v pohodě a není připravená se učit. Nechci vyhrocenější situace řešit ukvapeně, protože se bojím, že bych jen bezmyšlenkovitě reprodukovala něco, co jsem sama zažila na základce nebo na střední. Často to byly nešťastně zvolené postupy.
To, aby nám spolu bylo ve třídě dobře, se snažím podporovat třeba tím, že se dětí na začátku každé hodiny ptám, jaký mají den nebo co je ještě čeká. Někdy německy, někdy česky. Jejich odpovědi a aktuální naladění se pak ve výuce snažím reflektovat.“
